Kdy a jak správně používat držáčky filmů
při intraorálním snímkování?
Odpověď na první část otázky nalezneme v krátké rekapitulaci technik používaných při intraorálním snímkování.
Technika půleného úhlu
Při této technice si pacient přidržuje film nebo senzor sám. Svazek rentgenového
záření je směrován kolmo k pomyslné rovině, která půlí úhel mezi rovinou filmu
a podélnou osou zobrazovaného zubu. Snímkování se provádí se standardním krátkým
tubusem (20 cm). Výhodou této techniky je její jednoduchost, s minimálním nepohodlím
pro pacienta. Nevýhodou této techniky jsou občas „tubusem oříznuté snímky“ s
neexponovanou částí filmu, neboť poloha receptoru obrazu (filmu nebo senzoru)
není vůči tubusu nijak fixována. Druhou nevýhodou je, že obrazy jsou vždy zkreslené,
oblast kořenů se pokaždé jeví zvětšená.
Tubusem oříznutý snímek
|
Paralelní technika
Při této technice je rovina receptoru paralelní k podélné ose zubu a musí
být při ní použit držáček filmu nebo senzoru. Snímkování se provádí s dlouhým
tubusem (30 cm). Výhodou této techniky je, že poloha filmu nebo senzoru je vůči
svazku rentgenového záření pevně fixována a že výsledný obraz bude zkreslený
naprosto minimálně. Nevýhodou je, že někteří pacienti snášejí držáček v ústech
jen s obtížemi.
Obě dvě výše popsané techniky zobrazí na snímku kompletní strukturu zubu a jeho uložení v čelisti (periapikální projekce). Používají se pro detekci kazů, periapikálních infekcí apod.
Bite-wing technika (interproximální projekce)
Tato technika se používá pro detekci kazů. Na snímku se zobrazí nadkořenová
část zubů horní i dolní čelisti. Také při tomto snímkování musí být použít
držáček.
Často se objeví názor, že musí existovat možnost nasadit držáček na tubus. Tento názor je však zcela chybný. Jak tedy správně držáček používat?
Nejprve nasadíme do držáčku film nebo senzor. Poté umístíme držáček s receptorem do úst pacienta do optimální polohy pro zvolenou projekci a pacient držáček zkousne. Je-li držáček vybaven pohyblivým kroužkem, přisuneme kroužek až k tváři pacienta. Teprve potom uchopíme rentgenový zářič s tubusem a hledáme takovou polohu rentgenky, aby konec tubusu byl soustředný s kroužkem držáčku a aby osa tubusu byla rovnoběžná s podélnou částí držáčku, která vyčnívá pacientovi z úst. |
Pokud lze držáček nasazovat na tubus, je to pouze z důvodu odložení, které je nejbezpečnější z hlediska možného poškození držáčku a také, že držáček je okamžitě po ruce pro další expozici. Nelze v žádném případě nastavovat držáček s receptorem v ústech pacienta, pokud je držáček nasazen na tubusu.
(C) VMK-RTG 2014. Tuto webovou stránku pro Vás připravil a udržuje sbor
firemních webmistrů.